Moje třída je místo, kde se chyby neberou jako průšvih, ale jako součást hry. Každý žák má svoje tempo – někdo běží, někdo jde, někdo si u toho zpívá… a já se snažím být průvodce, co všechny udrží na cestě. Hodiny nejsou jen o sezení v lavici (aspoň ne všechny) – učíme se příběhy, pohybem, tvořením i tím, co přinese běžný den. Když někdo upadne, naučíme se vstát (a někdy se u toho i trochu zasmějeme). Děti si u mě zkouší spolupráci, trpělivost i samostatnost – dovednosti, které jim jednou pomohou nejen ve škole, ale i v životě. Učíme se komunikovat a naslouchat, vyjadřovat své pocity a respektovat pocity druhých, protože vztahy jsou stejně důležité jako znalosti. A hlavně – snažím se, aby do třídy žáci chodili s pocitem: „Tady mě čeká něco zajímavého.“