Do Prahy jsme jeli vlakem. Z Hlavního nádraží jsme jeli metrem na Vyšehrad. Museli jsme se zorientovat v plánu metra. Jeli jsme směrem do Háje. V metru jsme jezdili po eskalátorech.

Jako první jsme navštívili rotundu, která je zasvěcená sv. Martinovi. Je to takový malý kostel. Měli jsme za úkol rotundu obejít a říct, co nám tvarem připomíná. Měli jsme nápady třeba jako sněhulák bez hlavy, psí hlava s čumákem, klíčová dírka. Chodili jsme kolem a zjišťovali tloušťku stěn, jestli má rotunda fasádu a případně na jakou barvu je natřená, jak má veliká okna. Zjistili jsme, že má fakt tlusté stěny, metr určitě a proto je tam pořád zima. Okna jsou tak malá, že se tam vejde sotva miminko, fasádu ale nemá, je neomítnutá. Je to jedna z nejstarších staveb v Česku, stojí už skoro 1 000 let. Bylo to tam moc hezké.

Pak jsme došli k bazilice sv. Petra a Pavla. Protože náš průvodce je správcem církevních památek na Vyšehradě, měl od všeho klíče. Nejdříve jsme vylezli po úzkých schodech na půdu baziliky. Prohlédli jsme si klenbu, byla tam i okna a z těch byl krásný výhled na celou Prahu. Potom nás pan průvodce pustil na kúr. Odsud byl krásný pohled na celý kostel. Nakonec jsme sešli úplně dolů a prohlédli si celou baziliku zezdola. Vyšli jsme sakristií na vyšehradský hřbitov.

Byli jsme na hřbitově, kde je pochována spousta významných lidí. Třeba Bedřich Smetana nebo Josef Bican. Bylo tam hodně kytek a docela hodně lidí.

Na Vyšehradě jsme hledali místo, odkud mohli skočil Šemík s Horymírem. Byl tam krásný výhled na Vltavu a Prahu. Odtamtud jsme mávali na lidi dole. Vydržel bych tam koukal klidně celý den. Bylo to hodně vysoko.

Tramvají a metrem jsme se přesunuli na Malou Stranu a po Starých zámeckých schodech jsme došli na Hrad.

Šli jsme se podívat na výstavu korunovačních klenotů. Abychom se tam dostali, museli jsme projít bezpečnostním rámem a batohy projely rentgenem. Bylo to pomalu jak na letišti. Ochranka byla větší, než je ta u pana prezidenta. Potom jsme mohli jít dál. Koruna byla vidět z dálky, procházeli jsme k ní po červeném koberci přes celý Vladislavský sál, prohlíželi si obrázky a různé další klenoty, např. funebrální (pohřební), někdo si četl zajímavosti. Bylo to krásné, stokrát hezčí vidět korunovační klenoty v realitě, než jen na obrázku. Nejvíc se nám líbila Svatováclavská koruna. Ale viděli jsme i jablko, žezlo a korunovační plášť. Byly nádherné, plné drahokamů, jako z pohádky. Mohli jsme fotit. Celá třída se s klenoty vyfotila. Potom jsme si mohli v obchůdku koupit něco na památku. Koupili jsme si papírové zlaté koruny.

Ten výlet byl strašně dobrý, ale nakonec nás dost bolely nohy. Pojedeme sem ještě? Ano, pojedeme.

Sestaveno ze zpětných vazeb žáků 5. B