Může za to vlastně Hliníková středa. Jedna žákyně pravidelně přináší plné pytle sešlapaných hliníkových plechovek. Ptali jsme se, kde jich tolik berou. Zavolala mi její maminka, že nám je posílají klienti Domu sociálních služeb, kde pracuje. A myšlenka byla na světě. Co kdybychom se vzájemně poznali? Před Vánocemi proběhla schůzka s pracovnicemi DDS, vybrali jsme termín, domluvili jsme se, jak bude spolupráce pokračovat. Jako první vyrazili žáci 4.B do Slatiňan. Pracovnice pro nás měly připravený opravdu nabitý program. Žáci mohli okusit život lidí se zrakovým postižením, chodili s bílou holí a klapkami na očích po chodbě a po schodech, zkusili si poznávat obrázky podle hmatu, „četli“ Braillovo písmo. Všichni se shodli, že to bylo velmi těžké. Žáci se dostali do různých prostor DSS – výtvarné a keramické dílny, do místnosti, která slouží v muzikoterapii, do odpočinkové a klidové místnosti, mohli si hladit canisterapeutického pejska. Do sytosti si vyhráli v bazénku s malými míčky. Nejenže prostory navštívili, ale mohli si spoustu věcí vyzkoušet a zažít na vlastní kůži. Na závěr navštívili klienty v domečku. Po celou dobu nás provázeli nejen pracovnice DSS, ale také klienti. Například dva Martinové a Anička. V domečku si všechny získali Filip a Jana. Zpočátku se žáci klientů s postižením trochu báli, ale velmi záhy zjistili, že jsou milí, přátelští, že jsou opravdu rádi, že jsme za nimi přijeli. Skamarádili se, hráli si spolu. A už teď se všichni těšíme, až jim jejich návštěvu budeme moci oplatit. Přijedou za námi do školy na konci března.

Mgr. Jana Dostálová

Ze zpětných vazeb žáků:

▪ Mně se nejvíc líbilo, jak ti lidé byli hodní. Ukazovali na nás, smáli se a podávali nám ruce.

▪ Když jsme tam přijeli, trochu jsem se bála. Ale pak jsem zjistila, že ti lidé jsou hodní.

▪ Mně se moc líbilo, že nám toho hodně ukázali. Viděli jsme i obrázky klientů, které namalovali. Všichni na nás byli moc milí.

▪ Nejvíce se mi líbilo v místnosti, kde kreslili. David kreslí jenom okna. Ale už dvakrát zvítězil v celostátní soutěži. Alenka je detailistka. Kreslí starou Chrudim. Milan pracuje na jednom obrázku dva měsíce. Teď kreslí okno se sněhulákem. Jejich obrázky visí v Parlamentu ČR.

▪ Ukázali nám spoustu obrázků. Byly hodně barevné. Ti lidé byli super. Hlavně Martin a Anička. Nezáleží na tom, jak vypadáš, ale na tom, jak se chováš.

▪ Jsou hrozně trpěliví. Jeden obrázek kreslí třeba dva měsíce. Líbilo se mi, jak každý maloval něco jiného. Třeba Alenka malovala budovy, David jenom okna.

▪ Mně se líbilo, že lidi byli hodní. A hezky kreslili. Ještě se mi líbilo na muzikoterapii, protože jsem si vyzkoušel hudební nástroje.

▪ Nejvíc se mi líbilo na muzikoterapii. Bubnovali jsme paličkami do velkých bubnů.

▪ Nejlepší byla místnost, ve které byly nástroje. Hráli jsme na ně a tancovali. Bylo to super.

▪ Na muzikoterapii se mohlo řvát a hrát na nástroje. To se mi líbilo.

▪ Mohli jsme si vlézt do bazénku s kuličkami, které byly barevné jako duha.

▪ Byl tam balónkový bazén. Vedle něho byl koš, takže jsi mohl házet balónky do koše jako při basketu.

▪ Mně se líbil koutek se světýlky, je to odpočinkový kout. Byli tam dva pánové Martin a Martin. Já a Fanda jsme si házeli s Martinem, který seděl na podložce.

▪ Super to bylo v odpočívací místnosti. Měli tam křeslo, které masírovalo a hodně světýlek.

▪ Hrozně moc se mi líbila muzikoterapie a odpočinková místnost. Měli tam masážní křeslo, vibrační gauč, plyšovou kočičku, které tlouklo srdíčko, válec s vodou a umělými rybičkami. Dům sociálních služeb byl úžasný.

▪ Návštěvu jsme si moc užili. Dostali jsme dokonce i dárek – deníček a tužku.